Co Vás vedlo k rozhodnutí specializovat se na neurologii?
Neurologie propojuje více medicinských specializací, jednak interní lékařství, ale je také úzce navázána na klinickou psychologii, psychiatrii a dále s rozvojem neurověd získává stále více informací z imunologie, molekulární biologie a genetiky, což mně bylo v rámci medicíny blízké. Po promoci jsem zvažoval i kardiologii, ale zvolil jsem neurologii, a jak to mnohdy bývá, volbu rozhodlo vlastní směřování a okolnosti.
Jaké jsou podle Vás klíčové oblasti v neurologii?
Z mého dosavadního působení vyplývá, že většinu svého zájmu a úsilí jsem věnoval oblasti demyelinizačních onemocnění, zejména roztroušené skleróze, a dále neuroimunologii se zaměřením na autoimunitní a paraneoplastické syndromy, tudíž bych mohl říci, že tato oblasti je klíčová. V určitém smyslu tomu tak jistě je, protože roztroušená skleróza je časté onemocnění postihující mladé lidi se závažnými důsledky a nalezení příčin a léčby onemocnění je nanejvýš žádoucí. Samozřejmě problematika jiných neurologických onemocnění tímto není nijak snížena nebo opomíjena.
Jak vnímáte získání titulu profesor neurologie?
Pokud člověk působí v akademickém prostředí a ve školství, získání titulu profesora je důležitým krokem. Znamená to, že jste splnil určité akademické požadavky a dosáhl úspěchu ve svém oboru. Je to i jakási forma uznání za dosavadní úsilí a práci. Z hlediska kontaktu se studenty, kolegy a pacienty se většinou nemění nic zásadního, možná však mohou získat větší důvěru k vašim odborným stanoviskům a doporučením.
Na jakém konkrétním projektu nyní pracujete? Nebo nyní plánujete?
V rámci Centra pro Demyelinizační onemocnění ve FN Brno se věnujeme projektům zaměřeným na testování nových léčiv a v rámci postgraduálních projektů na problematiku biomarkerů a využití zobrazovacích metod.
Jaká největší úskalí a výzvy vnímáte v praxi v oblasti neurologie a léčby roztroušené sklerózy a přidružených nemocí?
Jednak objasnění příčiny vzniku roztroušené sklerózy a s tím úzce související nalezení kauzální léčby. Dynamika vývoje výzkumu a léčby je velmi nadějná, což jasně podporuje fakt, že v současnosti máme k dispozici asi 15 léčebných přípravků pro léčbu roztroušené sklerózy (biologická léčba), které podstatně ovlivňují průběh onemocnění a zpomalují jeho progresi. Nicméně stále nemáme lék, který by onemocnění definitivně vyléčil. Vzhledem k tomu, že přípravky v rámci biologické léčby byly vyvinuty a uvedeny na trh od poloviny devadesátých let, lze doufat, že nalezení kauzálního léku na sebe nenechá dlouho čekat.
Co považujete za nejdůležitější aspekt při péči o pacienty ve vašem oboru?
Poskytnout pacientům nejúčinnější možnou léčbu, v mém případě biologickou léčbu roztroušené sklerózy. Musím říct, že možnosti poskytnutí této léčby jsou srovnatelné s jinými zeměmi EU a přes značnou finanční náročnost jsou v ČR plně hrazeny. Léčba symptomatická a spolupráce s pacientem jsou samozřejmostí.
Jak se za dobu vašeho působení v oboru změnil přístup k pacientům v rámci léčby?
Naším prvním cílem je provést co nejrychlejší stanovení diagnózy a zahájení léčby. Dnes víme, že čím dříve léčbu zahájíme, tím lepší výsledky můžeme očekávat. Vzhledem k možnosti využití MRI a vyšetření mozkomíšního moku se doba ke stanovení diagnózy a zahájení léčby pohybuje v řádu týdnů. Algoritmus léčby se však rovněž mění, takže to vše klade značné nároky na celý tým Centra pro demyelinizační onemocnění, v němž dispensarizujeme 1650 pacientů s touto diagnózou.
Jaké osobní dovednosti a vlastnosti považujete za klíčové ve vašem oboru?
Neurologie a medicína by neměla být jen ryze pragmatickou činností na základě kdysi získaných zkušeností, ale měla by být provázena chutí porozumět věcem hlouběji a ochotou učit se novinkám. Určitě je velkým přínosem být v kontaktu s kolegy na dalších pracovištích, zejména v zahraničí a podstoupit námahu pobytů na pracovištích v zahraničí, mylně mnohdy považovaných za jakousi formu dovolené. Takovéto pobyty jsou velmi inspirující a motivují do další práce. Pokud pak člověk pociťuje, že jeho práce má smysl, je na správném místě.
Setkáváte se často s nějakými mýty nebo předsudky?
Ano, pacienti, kteří se dostávají do nové a obtížné situace kvůli neurologické diagnóze, v tomto případě roztroušené sklerózy, jsou emocionálně zranitelní a mají obavy ohledně svého zdraví a budoucnosti. Obávají se, že skončí na invalidním vozíku, dále ztráty zaměstnání a sociálních vztahů. Určitou reálnost těchto obav lze připustit, ale skutečnost je dnes naštěstí jiná. Pacienti se také často obávají některých lékařských postupů, například lumbální punkce. Při správném poučení většina pacientů tyto procedury akceptuje a zvládne.
